Asi by se hodilo něco napsat

aneb vylejeme si srdíčko


Období, kterého jsme se (odůvodněně) obávaly, nastalo. Abych své pocity vyjádřila co možná nejprecizněji - zkoušek jsou tři prdele a všechno nás sere. Už dlouho mi dost lidí říká, že mluvím strašně sprostě. Na to se nedá říci nic jiného než s tím souhlasit. Jsem sprostá jak dlaždič a nějak se mi nedaří to eliminovat. Snaha by tu byla, ale později se vždycky vynoří nějaká (negativní) událost, na kterou se prostě jinak reagovat nedá. Nebo možná dá, ale Zuzanka to neumí. Přijde mi totiž, že když řeknu "ty vole, tak to je v totální piči" lépe vystihuje danou situaci, než kdybych se vyjádřila takto: "hm, to je blbý" nebo "je to špatné". Ono to totiž není špatné, nýbrž je to v piči. Dokud nepřijdu na silnější výraz než "být v piči", tak se holt budu muset vajdřovat takto. Napadlo mě, že kdybych začala zase víc číst knihy (ano, knihy, ty úžasný věci, který vás zavedou do úplně jinýho světa, kdy přestanete myslet na všechny ty sračky kolem), tak mi to nejen zlepší slovník, ale taky na chvilku odtáhne tu debilní depku někam do prdele. Jej, sorry. No, vždyť říkám, současný stav se jinak prostě popsat nedá.

Strašně ráda bych si něco přečetla. Tahle potřeba se musí uspokojit, protože nepřichází tak často v poslední době, takže by se mohlo stát, že o knihu projevím zájem až tak za rok. To je hrůza.

Jsem momentálně u mamky v domě, neb majitelka (domu i psa) se odjela rekreovat na hory a na mě zbylo pohlídat psa. Je to tu docela fajn. Gauč. Telka. Lednice. Postel. Comp. Video. Procházky. No, ne že bych tyhle věci v bytě na Floře postrádala, ale tam to není ono. Tady je to všechno takový >doma<. Nicméně, z bytu se budeme stěhovat. Do konce února se snad nějak vypakujem. Bylo by lepší, kdyby mi už ty zkoušky do tý doby skončily, tzn. čistě teoreticky je to vypočítané tak, aby to vyšlo, ale pokud něco nedám, tak se to nejen protáhne, ale ještě mě to nasere.

Zrovna mi zavolal otec, máme spolu sraz, tak tady ten monolog budu muset ukončit, ale možná se ještě vrátím.

Adieu.